Oznámení o úmrtí Prof. MUDr. Jana Pfeiffera, DrSc.

Odešel skaut, lékař a pedagog Jan Pfeiffer - Racek

Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc., se narodil 17. dubna 1928 v Praze v sanatoriu Dr. Jerie
v Londýnské ulici. Byl pokřtěn jménem Jan Gustav Pfeiffer Burian. Zemřel 4.8.2019.
Dětství a mládí prožil v Lomnici nad Lužnicí v jižních Čechách. Od roku 1950 do roku 1952
pracoval jako fiškus u profesora Jirouta a později u profesora Lesného na Hennerově neurologické
klinice. V roce 1950 začal pracovat na Neurologické klinice v Kateřinské ulici. Začal docházet a
pracovat v Jedličkově ústavu, kde pracoval jako konzultant.
Po promoci v roce 1952 dostal pan profesor umístěnku do Dubí u Teplic, kde bylo plicní
oddělení, s příslibem, že snad v budoucnu by mělo v Teplicích vzniknout neurologické oddělení.
Měl nastoupit do Chomutova, ale začala velká poslední epidemie dětské poliomyelitidy v ČR, takže
zůstal na infekčním oddělení v Teplicích až do konce roku 1953. V této době začal pracovat s
pacienty s disabilitou a věnoval se jim celý svůj život. Později v Praze vedl poliomyelitickou
poradnu na poliklinice na Karlově náměstí. Poté profesor Pfeiffer nastoupil na dva roky na vojnu,
které strávil v Praze.
Poté vyhrál konkurz na Fakultu dětského lékařství, jejíž součástí byla část Jedličkova ústavu. Takže
vlastně nastoupil po vojně do Jedličkova ústavu jako sekundární lékař.
V ústavu pan profesor založil turistický kroužek, který byl vystavěn na skautském
programu. Pomocí různých her vytvořil program, který byl psychologický a tréninkově
,,rehabilitační“. V Jedličkově ústavu profesor Pfeiffer pracoval plně do roku 1959, kdy atestoval z
neurologie a byl přijat na Neurologickou kliniku.
Na Neurologické klinice začal spolupracovat v rehabilitaci s doc. MUDr. Karlem Obrdou.
Rehabilitace v teto době měla vysokou odbornou úroveň, ale dominovaly prostředky léčebné,

zaměřené neurofyziologicky. Profesor Pfeiffer se snažil k nim připojit pracovní, sociální
pedagogické složky rehabilitace.
Na podzim v roce 1968 profesor Pfeiffer dostal stipendium u profesora G. Tardieu ve
Francii. Z Francie přivezl Metodu Tardieu k určování stupně spasticity. V roce 1979 dostal
stipendium od Deutche Akademische Austauschdienst. V rámci tohoto stipendia navštívil také
velkou Rehabilitační kliniku lékařské fakulty v Heidelbergu, kde byl přednostou profesor
Paeschlack, který založil centrum pro paraplegiky světového významu. Pan profesor Pfeiffer také v
rámci stipendia navštívil Centrum pro dětskou rehabilitaci v Mnichově, kde pracoval jako zástupce
přednosty Václav Vojta. Ten byl také jeho spolupracovník a Neurologické klinice.
Velký impuls k pojetí moderní rehabilitace získal pan profesor Pfeiffer v Německu, v Kolíně
nad Rýnem u profesora Kurto Jochheima. Dokončoval se tenkrát systém ERTOMIS Byly to zvláštní
metody hodnocení rehabilitantů ve fázi ergodiagnostiky. V té době také končily přípravné práce
první verze Mezinárodní klasifikace poruch disabilit a handicapů (WHO), která se pravidelně na
klinice profesora Jochheima konzultovala. Na tomto pracovišti profesor Pfeiffer zažil úzkou
spolupráci v rehabilitaci mezi zdravotním zařízením a úřadem práce, a tedy i proces začleňování do
pracovního procesu.
V roce 1972 se profesor Pfeiffer stal přednostou Rehabilitačního oddělení na Neurologické
klinice a III. interní klinice Fakultní nemocnice a krajským odborníkem rehabilitace pro Prahu. V
roce 1982 byla založena Katedra rehabilitačního lékařství a profesor Pfeiffer dostal budovu na
Albertově č. 7, dříve Balneologický ústav. V roce 1986 byl jmenován profesorem. V tomto roce v
listopadu vznikla Klinika rehabilitačního lékařství a panu profesorovi se podařilo na klinice
vytvořit interprofesní rehabilitační tým.
Profesor Pfeiffer se podílel na překladu první verze „International Classification of
Impairments, Disabilities and Handicap - IC IDH“ (Mezinárodní klasifikace poruch, disability a
handicapu), která vyšla jako suplementum časopisu Rehabilitácia v roce 1982 a na řekladu
Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, která v českém jazyce vyšla v
roce 2008.
V roce 1980 se pan profesor Pfeiffer dohodl s prof. MUDr. Vladimírem Pacovským, DrSc.,
přednostou III. interní kliniky a v suterénu založil rehabilitační oddělení, které se nevěnovalo jenom
pohybové terapii, ale založil ,,cvičný byt”, kde se prováděla funkční diagnostika a intervence oblasti
aktivit denního života. Vytvořil také první ergoterapeutické dílny a začal se věnovat
ergodiagnostice, tedy funkčnímu potenciálu k zaměstnávání ve spolupráci s Metou (družstvo
invalidů).

Pan profesor Pfeiffer také začal používat pojem rehabilitant. Šlo o pacienta, který již skončil
akutní program, ale pokračoval v rehabilitaci. pan profesor Pfeiffer na počátku založil jednoduchou
tréninkovou místnost pro nácvik denních činností, která se postupně rozrostla na další bezbariérové
prostory, koupelny, sprchy a toalety. Vytvořil první ergoterapeutické dílny, z kterých je dnes na
klinice řada velice dobře vybavených (například dílna keramická, dřevařská, textilní administrativní
či zahradnická). Dále se podílel na vytvoření Centra Duha pro osoby s mentální postižením.
Klinika rehabilitačního lékařství vedená profesorem Pfeiffrem se postupně specializovala
na pacienty po získaném poškození mozku a stala se metodickým centrem v této oblasti
rehabilitace.
Od počátku vzniku nové klasifikace byla naše republika v zastoupení pana profesore
Pfeiffera napojena na mezinárodní centrum v Haagu, které se na přípravě a revizi klasifikace
podílelo. V roce 1997 profesor Pfeiffer vydal na ministerstvu zdravotnictví ČR jako první
spoluautor příručku ,,Činnost center rehabilitace", která je koncipována již podle tohoto pojetí
klasifikace. Dále je spoluautorem zákona o rehabilitaci.
Pan profesor Pfeiffer vychovaval novou generaci studentů lékařské fakulty, které
obohacoval smyslem pro humor. Nejenom je, ale i pacienty provázela jeho láska k přírodě a
pěstování odolné a samostatně jednající osobnosti, vycházející z filozofie a praxe skautingu jako
částečného zdroje životní energie.
V roce 2011 byla založena technická škola v Kambodži. Byla postavena za pomocí skautů
i s podporou sponzorských příspěvků a u příležitosti 80. narozenin manželky prof. Pfeiffera, Janky,
byla pojmenovaná jejich jmény - JHP škola – Janka a Honza Pfeifferovi ( mají tři děti, osm vnuků,
třináct pravnoučat).
Pan profesor Pfeiffer bude navždy uznávanou osobností v oboru rehabilitace .
Čest jeho památce.

Výkonný výbor Unie fyzioterapeutů ČR, z.s.

Pozvánka na VI. Sympozium Roboticky Asistované Rehabilitace
Reklama
Reklama
ETOILE CZ a.s.