Vážené kolegyně a kolegové,
Dovolte, abych jako regionální zástupkyně UNIFY ČR regionu Ostrava poděkovala Vám všem, kteří jste se ze Severní a Střední Moravy vypravili s námi autobusem 2.2.2008 na Sjezd UNIFY ČR 2008 do Prahy. Samozřejmě si vážím všech, kteří byli na sjezdu přítomni i z dalších regionů naší země.

Svojí účastí jste nejen splnili členskou povinnost zúčastnit se sjezdu /ke které vás samozřejmě nikdo nemůže donutit/, ale prokázali jste nejen zodpovědnost vůči naší profesi fyzioterapeuta, ale dokázali jste, že Vám osud naší profese do budoucna není lhostejný a že si uvědomujete, že Výkonný výbor UNIFY ČR, potřebuje při řešení profesních otázek podporu z řad členské základny. A že jich není málo, potvrzuje zrovna problém, který vznikl sloučením našich odborností v návaznosti na seznam výkonů odbornosti 902. Vy, kteří se zajímáte, víte o čem mluvím.

Jsem moc ráda, že se s Vámi, kteří jezdíte pravidelně, setkávám, jsme prakticky jedna generace /bohužel ta starší/. Je mi sympatických těch několik málo mladých kolegů a kolegyň, kteří jsou členy UNIFY ČR a tvoří výjimku mezi svými vrstevníky. Potvrzují pravidlo, že nová, mladá generace fyzioterapeutů už i těch vysokoškolsky vzdělaných ignoruje profesní organizaci s pocitem, že UNIFY ČR pro ně nic nedělá, což velmi ráda zdůrazňuje. Nevím, z čeho pramení tento jejich pocit, ale vím, že jejich krátkozrakost je veliká.

Nevím, zda si uvědomují, že jejich studium, již ve zcela novém pojetí, nevzniklo jen tak, že se o jeho vznik pokoušelo několik generací, že měli štěstí, že již studovali v nových podmínkách, že dostali příležitost svými studiem nabytými znalosti profilovat se v moderním pojetí fyzioterapie. Neuvědomují si ale, že legislativní normy, které vymezují rámec fyzioterapie a fyzioterapeutů musí někdo pro naši potřebu hlídat a někdy dost složitě připomínkovat a obhajovat, aby obor fyzioterapie získal nejen svoji samostatnost, ale aby se vymanil z područí ošetřovatelství a získal svoji zaslouženou prestiž, po které stále všichni voláme, aby fyzioterapeuti byli spravedlivě finančně ohodnoceni, na stejné úrovni jako psychologové, logopedi... a jsme zase u legislativy...

Je nás cca 7 500 v ČR, co to je proti téměř stotisícové armádě všeobecných sester? Jak dlouho jsme se potýkali a dodnes ještě často potýkáme s oslovením -sestři, sestřičko! Je to sice milé oslovení, ale my jsme fyzioterapeuti, odborní fyzioterapeuti, specialisté, bakaláři, magistři, absolventi doktorandského studia.

Tak jak si necháme do budoucna říkat? O tom a všem ostatním výše vyřčeném by se měli začít učit rozhodovat a zodpovědnost za profesi nést dále naši mladí kolegové. Starší generace fyzioterapeutů postupně odchází, už vykonala dost, ale ze zkušeností ví, jak dlouho některé záležitosti nejdou vyřešit. Mladá generace se musí zapojit. Nikdo to za ni v budoucnu neudělá. Členů UNIFY ČR je cca 1500. A to je málo.

Současný VV UNIFY ČR je připravený předat žezlo mladým. Ale nemá komu. Zájemci o aktivní spolupráci se dají spočítat na jedné ruce a to ani ne.

Věřím, že pokud mé řádky bude číst někdo z mladých vysokoškolsky vzdělaných kolegů, že si souvislosti spojí a uvědomí si, že pro dobře vykonanou práci fyzioterapeuta potřebuje mít v ruce nejen praktické dovednosti, ale i materiální zázemí, legislativní zabezpečení. A samozřejmě finanční ohodnocení. Fyzioterapeutická budoucnost je jejich a mají ji ve svých rukou. Věřím, že přijdou žezlo převzít a káru budou táhnout dál.

A tak děkuji ještě jednou všem těm, se kterými jsem se viděla na sjezdu a o kterých vím, že si v profesních otázkách rozumíme.

A příští rok jedeme znovu.

Bc. Věra Novotná
za region Ostrava